Ačkoliv se to dnes moc nenosí, s chutí se přiznám k tomu, že mám rád různá nákupní centra. Takové ty obří kolosy, ve kterých (teoreticky) koupíte cokoliv a mezitím si zajdete do kina.
Ne že bych v nich něco zásadního kupoval, v zásadě tam chodíme jenom do kina, ale prostě se mi líbí to prostředí. Mám rád stavby velmi staré nebo velmi nové - cokoliv mezi je nezajímavé. A takové nákupní centrum dává podle mého soudu architektům prostor k rozletu.
Většinou není nutno brát ohled na stávající zástavbu, neb se buduje na "zelené louce", kdesi za městem. Peněz nebývá také zrovna málo a jediné, co je nutné zachovat, je architektonické pojetí sice pokud možno zajímavé, ale přesto efektivní. Tedy přesně takové, jaké mne zajímá.
Možná se zde projevuje moje obecná příchylnost k Brnu, ale snad nejvíc se mi líbí brněnská Olympia (moji fotografii z října 2001 vidíte vedle textu, klepnutím možno zobrazit plnou velikost). Ačkoliv technokratická, není nudná a je dotažená do detailů, včetně osvětlení a podobně.
Včera se mi dostalo pochybné cti navštívit nejnovější (pokud vím) pražské zařízení tohoto typu, tedy Metropoli Zličín. Svoji architekturou mne rozhodně nezaujala, nezaznamenal jsem tam jediný neotřelý nápad. Nicméně zaznamenal jsem, že snad osmdesát procent obchodů prodává oblečení! Všechny ostatní obchody bych snad dokázal spočítat na prstech.
Ale co je fascinující, ty obchody se liší snad jenom firemní značkou. Všechny prodávají tytéž výrobky, stejné střihy, podobné barvy, venkoncem stejná absence nápadu. Liší se jenom nášivkou se jménem výrobce. Případně potiskem, protože vlastní firemní značka bývá též nejvýraznějším grafickým prvkem celého oděvu.
Pohříchu, často dosti odfláknutým - logo povětšinou bez nápadu: sice zvučné, ale nicneříkající slovo napsané sice elegantním, ale volně zaměnitelným písmem. Žádná symbolika, žádný význam. Jestliže jsem před půl rokem na nové logo reagoval poznámkami o krizi corporate identity, na tohle se mi už snad ani dalšími slovy plýtvat nechce.
Celá slavná Metropole ovšem včera v podvečer zela prázdnotou. Možná je to tím, že je všední den. A nebo se lidé vykašlali na módní výstřelky, začali se - stejně jako já - řídit slovy písničky Pavla Dobeše a vrátili se zpátky do trenek.