Na poštu chodím jenom zřídkakdy. Hlavním důvodem je, že se tam zpravidla strašlivě pohádám. Jednou z věcí, které mne dokáží totálně vytočit, je lidská blbost.
Od doby, co se mne na jedné vinohradské poště snažili přinutit k tomu, abych sám sobě zřídil průkaz zmocněnce, posílám na poštu rozličné lidi a převážně pak Myshi.
Nicméně před třemi dny nebylo zbytí, takže jsem svou návštěvou poctil poštu Praha 419. První, co mi padlo do oka, byly hodiny, ukazující za pět minut šest. Dospěl jsem k závěru, že to tady mají kvůli otravným zákazníkům, které mohou odkázat na to, že přišli pět minut před zavírací dobou. Pobavilo mne to natolik, že jsem si hodiny vyfotil (přesný čas pořízení fotografie je 25. 04. 2003, 12:49):
Před okénkem (jediným otevřeným) deset lidí, za okénkem čtyři poštovní úřednice, vyděšeně hledící na obrazovku počítače.
Rozhodl jsem se to neřešit, opřel jsem se o zeď, zavřel oči, zasunul do uší sluchátka a pustil si do nich již dříve zmiňovanou písničku Take It Easy v naději, že mne přimeje nevměšovat se do akce a setrvat v klidu.
Když jsem po deseti minutách oči zase otevřel, lidí bylo přede mnou znatelně méně. Protože nevybaveni uklidňující hudbou odešli, zatímco u přepážky stála ubohá naivní osoba, která podlehla reklamnímu heslu Poštovní spořitelna - váš dobrý soused a nyní se marně snažila dostat své peníze.
Sňal jsem si sluchátka a k mým uším dolehla vzrušená debata mezi zákaznicí a poštovní úřednicí. Jednalo se o klasický poštovní evergreen: někde něco nefungovalo, zákaznice se dožadovala svých peněz a úřednice se bránila, že ona přece za nic nemůže.
Zajímalo by mne, zda tenhle přístup je implantován povinně všem poštovním zaměstnancům. Jinak si nedovedu vysvětlit, že všichni v jednom šiku zcela ignorují skutečnost, že nereprezentují svoji osobu, ale především svého zaměstnavatele. A že tedy pokud firma, jejímž jménem jednají, udělá chybu, je na nich, aby se omluvili a problém nějak řešili, protože jsou prostě v první linii.
Vzpomněl jsem si na obdobnou debatu, kterou jsem prožil toho památného dne, když pošta místo do Vysočan nedopatřením poslala balík pro mne do Malešic a jakási kráska očekávala, že se odeberu do Malešic...
Začal jsem se strašlivě smát. Udělal jsem tím vlastně dobrý skutek, protože obě dámy zapomněly na své spory a společnými silami se na mne vrhly. Vzhledem k tomu, že jsem se smíchy téměř dusil, vzdal jsem obranu a šel jsem si do blízkého KFC ulovit malý oběd.
Don't even try to understand...
Abych nekončil tak negativisticky, podělím se s vámi o včerejší fotografii krásné dvojité duhy nad Jižním Městem:
Vydal jsem se na konec duhy, ale hrnec zlata tam nebyl. Leprechauni jsou holt cháska zákeřná ;-)
A abych nezapomněl -- dopsal jsem do Cheetahu možnost přidávání anket k článkům, takže si můžete i zahlasovat!