Asi nikoho nepřekvapí, že film The Matrix patří k mým nejoblíbenějším. Včera jsem viděl i jeho pokračování, film Matrix Reloaded.
Říká se, že pokračování veleúspěšných filmů nebývá dobré, že "první díly jsou nejlepší". V zásadě s tím souhlasím, v případě Matrixu jsem ale doufal v opak. Autoři od samého počátku hlásali, že se bude jednat o trilogii, a to ještě předtím, než měl Matrix velký komerční úspěch.
Bohužel, nezadařilo se.
Matrix stál na dobré myšlence, podpořené působivými efekty, které ovšem nebyly samoúčelné. Matrix Reloaded stojí na působivých efektech a myšlenky nevidět.
Najdete v něm spoustu soubojů, zastavování letících kulek a zpomalených záběrů. Často podle mého názoru zbytečně dlouhých a přecházejících až do komična.
Některé záběry jako by do filmu nepatřily. Například scéna se shromážděním v chrámu Zionu je neobyčejně působivá (včetně následné milostné scény Nea a Trinity). Ale patří do jiného filmu, ne do Matrixu.
Nejsilnější stránkou nového dílu je hudba, která se od minula - kdy byla stejně excelentní - snad ještě zlepšila.
Zbytek filmu si rozhodně nezaslouží zatracení, ale ani vynášení do nebes. A na třetí díl se těším daleko méně, než na druhý.