Slovy v titulku reagoval podle zprávy iDnes zřejmě šokovaný ředitel pražského Ústavu pro péči o matku a dítě, když se dozvěděl o poslaneckém návrhu zákona, který by měl postavit mimo zákon interrupce, a to pod trestem až pěti let vězení. Moje reakce obsahovala cosi o blahoslavených chudých duchem. Vzhledem k tomu, že hlavní předkladatelé zákona pocházejí z KDU-ČSL, mohl by jim tento biblický citát být povědomý.
On ten článek je vůbec plný fascinujících výroků. Například zdůvodnění jednoho z pachatelů předlohy: Na adopce se čeká dlouho a na druhé straně zabíjíme spoustu dětí, které by mohly žít. Pan poslanec si zřejmě neuvědomuje, že problémy s adopcemi nejsou způsobeny ani tak nedostatkem dětí, jako překomplikovanými úředními postupy, za které je on jako zákonodárce minimálně spoluzodpovědný.
Ze stejných úst pochází i následující moudrost: Autoři navrhovaného zákona si však nemyslí, že ženy budou riskovat a pokoušet se o potrat samy. "Myslím, že ženy jsou u nás opatrné na své zdraví. Nanejvýš to povede k potratové turistice. Ale myslím, že kdyby se žena měla rozhodovat mezi takovou turistikou a svěřením nechtěného dítěte k adopci, bude více zvažovat adopci," míní Pleva.
V tomto případě se dá odpovědět snad jenom tím, že přání je otcem myšlenky - celosvětové zkušenosti ukazují pravý opak.
Naštěstí není nutno tomuto kroku přikládat velkou váhu - poslanecký návrh může být v zásadě cokoliv a sami jeho pachatelé jsou si vědomi, že nemá šanci na úspěch.