Hodně vody uplynulo od doby, co jsem naposledy pořádně napsal zápis do weblogu. Nebylo to proto, že bych neměl o čem psát: navštívil jsem Prague Biennale, Vltavu a Eurofurenci. Bohužel jsem se však nedostal k tomu, abych o tom něco napsal - jako obvykle totálně nestíhám.
Tématem dne je stávka učitelů -- a pro mne zejména nachápavé komentáře, podivující se, že "stávka nemá podporu veřejnosti". Myslím si, že nedostatek veřejné podpory vypovídá hodně o úctě, v jaké učitelstvo národ obecně chová. A zprostředkovaně také o zkušenostech, jaké se zástupci této profese má.
Osobně jsem za celou dobu školní docházky poznal toliko dva učitele (jednoho na základní škole, druhého na střední), kterých si doopravdy vážím. Zbytek se projevoval takovým způsobem, že na jakékoliv platové požadavky učitelského stavu reaguji dosti nelibě.
Zřejmě tomu tak bude i u mnoha ostatních lidí. Jednodenní stávka učitelů nebude mít na společnost žádný zásadní přímý vliv, mnoha lidem nepříjemnosti nezpůsobí. Když stávkovali lékaři nebo železničáři, reakce veřejnosti byly -- pokud si vzpomínám -- o mnoho vstřícnější. A to i přesto, že jejich stávka lidem život znepříjemnila podstatně více.
Myslím si, že učitelé by se měli nejdříve pokusim napravit svůj obraz v očích veřejnosti. Pak se možná dočkají veřejné podpory.