Brzo nad ránem jsem několika vhodně volenými a nahlas pronesenými slovy stručně vyjádřil svůj názor na některá specifika implementace šifrovacího algoritmu Rijndael v prostředí Microsoft .NET, se kterými jsem zápasil již šestou hodinu.
To jsem ovšem neměl dělat. Ne že by mne bohové bleskem sežehnuli za klnutí, ale probudil jsem Estu. Což je v některých ohledech ta *horší *varianta.
Bylo totiž empiricky zjištěno, že je-li Esta vzbuzena, jest nutno ji vyvenčit. Nelíbí se to ani mně, ani jí. Jenomže já narozdíl od ní vím, že vyvenčit potřebuje.
Takže záhy nastane neměnná komedie: já se oblékám a vlka předvádí, jak strašně je ospalá. Dokáže v roztodivných polohách "usnout" i pětkrát na těch sedmi metrech, které musíme ujít k výtahu.
Své představení stále vybrušuje a obstrukce trvají delší a delší dobu. Včera a dneska se jí povedlo zdržovat tak dlouho, že se už sama neudržela a udělala loužičku na chodbě. Sice malou (včas jsem ji zarazil), ale přece. Neprošlo jí to, stejně jsem ji ven vytáhl a musela na mrazu dokončit co započala. Nicméně zatím se nezdá, že by si z toho vzala poučení.
Začínám si říkat, zda jsem to náhodou s tím včerejším vyznáním lásky (jak to nazvala Alraune) nepřehnal. Potvora zrzavá chlupatá to je!