Že jsou rozličná zviřátka přizpůsobivá, poznamenala onehdá například bestijka. Totéž se vztahuje i na naše momentálně sedmiměsíční štěně československého vlčáka. To vyrůstá obklopeno vymoženostmi moderní techniky.
Poprvé nás v tomto smyslu dostala, když jsme ji nechali chvíli doma samotnou. Normální pes v takovém okamžiku rozžvýká páníčkovy boty (to Esta stíhá občas i za naší přítomnosti, nedáme-li si chvíli pozor), leč naše vlče jsme po návratu našli rozvalené v posteli a pozorně sledující televizi. Dálkovým ovládáním si ji zapnula a protože detektivky na Hallmarku jí přišly příliš stupidní, přepnula si to o dva kanály vedle na Discovery Channel, kde jsou přece jenom k vidění obrázky jí bližší.
Nedávno jsem odhalil, že naše zviřátko je obeznámeno i s vymoženostmi telekomunikačními. Po důkladném vyvenčení jmenované jsme se s Myshí rozhodli zajít do pizzerie na večeři. Čuba to kupodivu nesla nelibě a svoji touhujít s námi nám dávala najevo rozličným pokníkáváním a poštěkáváním. S vědomím, že ji to přestane bavit, jsme odešli. A poněkud nás překvapilo, že jsme totéž kňučení a poštěkávání uslyšeli z domovního telefonu před vchodem. Čuba se rozhodla, že to tak nenechá, sundala si sluchátko domovního telefonu a štěkala do něj. No, samozřejmě že jsme se pro ni vrátili a vzali ji do pizzerie sebou.
Nicméně zase tak horké to s tou přizůsobivostí není. To, že páníček vstává v době, kdy obvykle chodí spát, čuba rozdejchávala dost špatně. Zírala na mne jako na zjevení a protírala si vyděšeně packama oči, aby zahnala vlčí mhu. Vysvětlil jsem jí, že musím vstávat, protože odlétám na pár dní do Turecka, tak mi olízla nohu na šťastnou cestu a šla si zase lehnout.
Pevně doufám, že se moje současná výprava obejde bez podobných atrakcí, jako minule. Pro jistotu jsem si vzal ke čtení do letadla Pratchetta a ne Haileye.