Přehnanou pořádkumilovností rozhodně netrpím. Už co prepubertální potomek jsem svou matku přesvědčoval o tom, že pojmy jako "uklizeno" a "pořádek" jsou relativní. To jsem ještě netušil, kam až je významově posune soužití s osmiměsíčním štěnětem československého vlčáka.
Náš byt se pomalu přeměňuje do stavu obvykle viděného u chovatelů psů větších plemen: do výšky doskoku psa mají původně bílé zdi barvu jenom obtížně zachytitelnou prostředky RGB barevného modelu. V případě dospělého jedince ČSV tato zóna končí přibližně deset centimetrů pod stropem průměrného panelákového bytu. Naše štěňátko zatím dává návštěvám otisky tlapek ve výšce očí dospělého muže najevo, že s jejich přátelským přivítáním bratrským polibkem nebude mít technických problémů.
Esta se o mne příkladně stará. Bohužel se mi ji zatím nepodařilo přesvědčit o tom, že antropomorfní koně podestýlku nepotřebují, takže do několika hodin po úklidu pokryje podlahu rovnoměrnou vrstvou naškubaného papíru. Jako nejefektivnější se zatím jeví ponechávat papíry nějakou dobu a uklízet je pouze tehdy, kdy se stane brodění jimi nepohodlným. Tedy obvykle 24-48 hodin.
Šťastný majitel štěněte Estí povahy a stupně ničivosti měl připravit na to, že pro úklid domácnosti by si měl místo smetáčku a lopatky opatřit raději osvědčenou stájovou kombinaci lopaty a vidlí, jak plasticky dokládá přiložená fotografie. Zachycuje množství papírové drtě vyprodukované naším domácím štěstím za období osmačtyřiceti hodin. Z důvodu názornosti jsem nezvolil jako měřítko klasickou krabičku od zápalek, ale bednu od počítačové skříně.
Život se štěnětem je pln zajímavých zážitků i jiného směru. Když se například poté, co té potvoře celý den vydělávám na žrádlo (patnáctikilový pytel v ceně bratru patnácti stovek sežere za necelý měsíc) rozhodnu ulehnout na lůžko, není tp jednoduchý úkon. V první řadě se tam musím vejít. V naší posteli se tři vyspíme vcelku pohodlně, jenom musím jmenovanou převalit tak, aby se ke mně lísala zády a ne přečnívajícími okončetinami (že psi spí stočeni do klubíčka je, alespoň podle mých zkušeností, čistě fantaskní představa).
Poté se tedy nasoukám do postele a k levé hýždi se mi laškovně přilepí cosi měkkého, vlhkého a studeného. Praxe mne naučila nepátrat příliš po původu substancí podobných charakteristik, takže tím zpravidla jenom mrštím ven z postele. Občas se ozve znepokojené zavrčení a v tom případě zjistím, že to byla některá Myshí tělesná součást. Občas se to s tichým sliznutím odplazí do vedlejší místnosti a v tom případě nechci zjišťovat, která že součást estího jídelníčku zůstala zapomenuta tak dlouho, že si vytvořila vlastní názor na život.
Když jsme ještě měli Dana, byly nedílnou součástí našeho života krátké bílé chlupy, kterých dokázal vyprodukovat zhruba jednoho psa týdně. Esta zatím línání pojala vcelku civilně, ale přesto je náš stávající souputník s její srstí neodlučně spjat. V průkazu původu má Esta sice napsáno, že má krátkou srst vlkošedé barvy, ale v případě obou charakteristik se jedná spíše o zbožné přání chovatele, nežli o výstižný popis aktuálního stavu.
V relativně dlouhé srsti se totiž usazuje písek a prach. Zvláště s ohledem na to, že Esta je pravděpodobně zkřížená s ondatrou, takže se nadšeně vyráchá v každé vodě. Čím bahnitější, tím lepší. A bez ohledu na kartáčování a koupele po vysušení ze srsti vypadá neuvěřitelné množství písku. Staré anglické přísloví praví, že každý musí za život sníst něco prachu. Pravda, o jeho přítomnosti v loži nikdo nemluví, ale alespoň se celý rok můžeme cítit jako na pláži.
Nerad bych aby to vypadalo, že na štěně jenom nadávám. Srdnatě ji bráním před okolním světem (například v podobě nevychovaného parchanta který ji bez varování chrstne do ksichtu pití a pak chytne hysterák, když na něj čuba štěkne) a když mi ke krku přitiskne svůj vlhký čumák, odpustil bych jí cokoliv.
Ale tu sušenou vepřovou nožičku by si fakt mohla zahrabat někde jinde!