Oblíbeným tématem, tedy zda komunisté představují nebezpečí pro demokracii, se posledně zabýval z bloggerů příkladně Binární ládin.
Svým vnitřním rozporem totiž největší ohrožení demokracie představuje demokracie sama. Vychází totiž ze zcela nesmyslného předpokladu, že rozhodnutí většiny je správné. Zároveň ale tuto základní premisu popírá, pokud se zrovna nehodí do krámu. Bude-li existovat strana, která prosazuje, že by si každý měl obarvit hlavu na oranžovo, měla by jejím názorům být přikládána váha odpovídající počtu lidí, kteří ji volili. Pokud si signifikantní část lidí nepřeje demokracii, a volí tedy nedemokratickou stranu, nezbývá, než i jejím hlasům naslouchat.
Demokracie jenom pro někoho. Tak je to dnes: i když si myslíte, že ideály NSDAP nebyly tak úplně špatné, nemůžete jim ve svobodných a demokratických volbách vyjádřit svou podporu. Totéž se snaží různí lidé prosadit pro KSČM. Kam se podělo "nesouhlasím s vaším názorem, ale budu bránit vaše právo ho hlásat"?
Odpověď, řešení nemám. Nemá ho nikdo. Státní zřízení a ideály se mění. Někde co půl roku, někde jednou za sto let. Ostatně, éra demokracie skončila naším vstupem do Evropské unie, kterým jsme se na dlouhou dobu přihlásili k byrokracii jako státnímu zřízení. Jedinému, které je ještě méně efektivní, než demokracie.