Jest o mně všeobecně známo, že nepatřím k příznivcům Evropské unie, protože ji považuji za zbytečnou. Nesmírně mne ovšem pobavila momentální debata o tom, zda by Turecko mělo či nemělo vstoupit do EU.
**Ale samozřejmě že mělo! Co nejdřív! **Co na tom, že se 97% svého území nenachází v Evropě, ale v Asii...
V první řadě se škodolibě těším na situaci která nastane v okamžiku, kdy bude bezmála sedmdesát miliónů Turků, z nichž je 99,8% muslimů, vstupovat do spolku který si do ústavy hodlá dát odkaz na křesťanské tradice.
Ve druhé řadě další rozšíření tohoto rozsahu EU spolehlivě zneškodní. Dokud je členských zemí pomálu, a navíc mají podobnou kulturu a jsou geograficky poblíž a ekonomicky provázané, jde všechno jako na drátku. Ale s přibývajícím počtem zemí nastávají potíže, které EU není schopna efektivně řešit. Zákony mají smysl jenom pokud jsou vymahatelné - a EU moc prostředků k vymahatelnosti svých předpisů na zemi která je dodržovat prostě nechce nemá.
Podle mého názoru je velmi pravděpodobné, že s dalším rozšiřováním se pomalu EU promění ve druhou Organizaci spojených národů. Ve spolek, který se sice tváří a je obecně prezentovám jako zásadní morální autorita, ale jehož reálné možnosti jsou zanedbatelné. Částečně proto, že jsa molochem není schopen akceschopně reagovat, částečně proto, že nemá možnost svá rozhodnutí nijak reálně prosazovat.
Čím rychleji EU poroste, tím dřív od ní bude pokoj.