Mnoho témat obyvatele Internetu rozděluje. Naproti tomu názor na softwarové patenty zní napříč všemi sítěmi silným chórem: proti! Nicméně vypadá to, že velká část lidí vlbec neví proti čemu že to vlastně bojuje a proč. V současné situaci je můj názor shodný s většinou: jsem proti. Nicméně situace není tak jednoduchá, jak vypadá na první pohled.

Mým výchozím principem je svoboda šíření informací. Tedy přesněji: jsem přesvědčen, že autor je jediný, kdo má právo rozhodovat o tom, jakým způsobem bude s jeho dílem nakládáno. Za stejně nebezpečnou v tomto ohledu považuji cenzuru i ignorování autorských práv ve jménu svobody.

Autorské právo

Velmi důležitým nástrojem v tomto směru je autorské právo, někdy (v evropském kontextu) nesprávně nazývané copyright. V ČR je kodifikováno především zákonem 121/2000 o právu autorském (podrobnější informace jsou ve starším spotu zde).

Je důležité si uvědomit, že autorské právo nechrání ideu, ale implementaci. Jinými slovy: pokud já napíšu nějaký program a někdo napíše úplně totéž, jenom v jiném programovacím jazyce (například), z hlediska autorského práva je vše v pořádku.

Nicméně velká část lidské činnosti je založena právě na prodeji myšlenek. Proto vzniklo

Patentové právo

Patentové právo je, zjednodušeně řečeno, obdobou autorského, leč hlavní rozdíl je v tom, že patent chrání samu myšlenku, a to bez ohledu na způsob, jakým je implementována.

"Fyzické" patenty zažily svůj rozkvět v době průmyslové revoluce. Velká část dnešních korporací vznikla tak, že nějaký řemeslník ve své dílničce dostal ten správný nápad. To, že si ho nechal patentovat, mu zajistilo, že mu ho nevyfoukne konkurence. Měl kontrolu nad tím, komu dovolí svůj obje využívat.

Proč jsem pro

Osobně nemám žádný morální problém s tím, že by někdo měl být odměněn za dobrý nápad. Ačkoliv je řada patentů z dnešního pohledu triviální, ve své době znamelaly zásadní revoluci.

Pěkným příkladem může být použití zdrhovadel (zipů) nebo druků na oblečení (druhé jsou známější pod názvem patentky - tedy patentní zapínání - jistě ne náhodou). Ve své době znamenaly technologickou revoluci a umožnily řadu do té doby nevídaných módních kreací.

Ve své době byla možnost objev si patentovat jedním z hnacích motorů pokroku. K mnoha objevům vede cesta trnitá a nákladná. Jenom málokomu by se vyplatilo ji projít, pokud by se na konci dočkal jenom tichého "díky" od konkurence, která by jeho nápad zadarmo přejala.

Mezi patenty "fyzickými" a softwarovými nevidím v tomto ohledu principiálního rozdílu. Nevidím jediný důvod, proč by měl být dělán rozdíl mezi ochranou dobrého nápadu v oboru zámečnictví nebo programování. Vysmívané patenty na "triviality" typu ikonkový panel nástrojů (toolbar) nebo ukazatel průběhu (progress bar) ve skutečnosti moc k smíchu nejsou. Operační systémy si bez nich vystačily po desítky let - a právě jejich příchod se významně podepsal na tom, že počítače opustily klimatizované sály výpočetních středisek.

Pokud zůstanu čistě u uživatelského rozhraní: dnes je to právě GUI, co prodává - ve všech směrech. Technické parametry mobilních telefonů, DVD přehrávačů, počítačových programů či televizorů jsou obvykle prakticky stejné. To co rozhoduje o úspěchu je uživatelské rozhraní. Mimo jiné i proto, že ta technická úroveň i těch nejhorších je zpravidla pro praktické použití většinou uživatelů dost dobrá).

Celým srdcem chápu boj takového Microsoftu et al za SW patenty. Taky by mne naštvalo, pokud bych pracně vytvořil nějakou funkci a někdo jiný ji do puntíku zkopíroval a kazil mi kšefty. Existuje poměrně dost open source programů, které otrocky kopírují totéž od Microsoftu s odlišnostmi v mezích statistické chyby.

Ve stručnosti, jsem přesvědčen, že patenty - ať už softwarové nebo klasické - jsou jenom jinou implementací mnou požadované svobody autora omezit zacházení se svým intelektuálním vlastnictvím dle své libovůle.

Proč jsem proti

Důvody, proč jsem ve výsledku proti softwarovým patentům, nejsou ideologické, ale veskrze praktické. Zavedení a důsledná implementace softwarových patentů by uvedlo softwarový průmysl do zmatku.

  1. Jde o změnu pravidel uprostřed hry.
  2. Patenty mají rozumný efekt pouze v případě, že jich je rozumně obsáhnutelné množství.
  3. Patenty mají rozumný efekt pouze v případě, že je rozumně obsáhnutelné množství těch, kdo je vytvářejí a užívají.

V případě softwarových patentů hlavní zmatek vyplývá z bodů 2 a 3 výše. Shora popsaný princip patentování je perfektně účinný, pokud se danou činností zabývá pět lidí, kteří se navzájem znají.

Takže v zásadě vědí kde jsou mantinely a mohou se uvnitř nich pohybovat.

V případě současného vývoje software je tomu naopak: producentů a tedy potenciálních autorů i uživatelů SW patentů je prostě příliš mnoho. Je velmi pravděpodobné, že na témže "objevu" pracuje velké množství lidí, aniž by o sobě věděli. A partie je rozdaná tak, že není v silách téměř nikoho zjistit, kde jsou ty mantinely.

Patentové právo může docela dobře fungovat v situaci omezené dostupnosti výrobních prostředků. Ale v situaci podobné anarchii se stává nikoliv hnací silou, ale zoufalou brzdou pokroku, protože uvrhne celé odvětví do nejistoty.

Tento článek vznikl proto, že lidé si často neuvědomují souvislosti.

Pokud chce někdo podporovat "free as in freedom" v oblasti šíření informací, zdrojových kódů a čehokoliv jiného, měl by se IMHO především zaměřit na to, aby se takové jednání vyplácelo.

Z proklamací některých "svobodných" bojovníků proti softwarovým patentům, kteří šmahem přiberou všechno včetně autorských práv a všeho podobného, totiž cítím ohrožení skutečné svobody stejně jako z pochybných spolků typu OSA. Pokud totiž způsobíme, že dílo bude "svobodné" tím, že jeho autorovi sebereme možnost jakkoliv ho ochránit, jedná se v konečném důsledku o absolutní nesvobodu.

Ačkoliv se mnohé důsledky implementace autorského a patentového práva na hony vzdalují jejich původnímu smyslu, je potřeba si dávat pozor, abychom s vaničkou nevylili i dítě.

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A otroctví až příliš mnoha lidí začalo voláním liberté égalité fraternité.