Zařekl jsem se, že se Whidbey vůbec nebudu zabývat, dokud nebude na světě alespoň beta 2 (kdo přepisoval aplikace pro .NET 1.0 z bety 1 do bety 2 ví proč). Nicméně toto mé úsilí jest systematicky podkopáváno Microsoftem i rozličnými nadšenci. Jedním z nich je jistý Egypťan jménem Khaled Hussein, který napsal sérii třech článků o možnostech pesonalizace v ASP.NET 2.0:
Ve zkratce: základním principem .NET je abstrakce. Framework se snaží programátora odstínit od detailů, aby se mohl věnovat skutečné kreativní práci. Ono "odstínění od detailů" může spočívat jednak v abstrakci od konkrétního hardware/operačního systému, ale také v "zapouzdření" často používaných technik do jednoduchého rozhraní. Typickým příkladem je Forms Authentication v ASP.NET 1.1. Nevím jak vy, ale já osobně jsem variantu téhož napsal v ASP 3.0 asi stokrát.
Abstrakce ale není dokonalá: pokud se nechcete spokojit s několika uživateli napevno zadanými ve web.configu (ne že by to v mnoha případech nestačilo), musíte si databázi uživatelů sami napsat. Pokud máte trochu složitější strukturu, používáte role a podobně, Forms Authentication vám sice práci ulehčí, ale nezbavíte se ji.
Personalizační mechanismy v nové verzi .NET jsou mnohem dál: bez jediného řádku kódu lze naprogramovat správu uživatelů, podporu skupin a dokonce i profilů, kam lze ukládat libovolné údaje, samozřejmě jako strongly-typed vlastnosti. Více se dozvíte ve shora linkovaných článcích.
Čím lépe poznávám Whidbey, tím více nabývám přesvědčení, že současná verze 1.1 je spíše taková ochutnávka toho, co lze od .NET čekat. Už se na něj těším, protože k .NET programování mne vrátilo to, že to znovu začala být zábava. Whidbey slibuje, že to bude zábava ještě větší!