Teď jsem si přečetl moudrý příspěvek literárního teroristy Binárního Ládina. S jednou jeho částí se natolik ztotožňuji, že si ji tímto znamenám, abych ji nezapomněl:
Už delší dobu, nejen v souvislosti s Jandákem, se mi na mysl vkrádá takový nepříjemný pocit, že nejlepší kulturní výboje lidstva pochází z věků, kdy ministři kultury vůbec neexistovali. Pak ovšem vznikl v kulturních zemích pocit, že kultura by se měla pěstovat a byl jí tedy mnohde ustanoven vrchní pěstitel.
Nechce se mi pouštět do definice široce rozprostřeného pojmu „kultura“, ale řekl bych, že to nejlepší z kultury málokdy vzniklo z jiné potřeby, než z vnitřní potřeby umělce něco vytvořit, sdělit, oslavit. Případně z obdobné vnitřní potřeby umělecky nenadaného mecenáše. Málokdy vzniklo kvalitní umělecké dílo jen z potřeby být kulturní. Málokdy vzniklo nějaké kvalitní kulturní dílo z potřeby se najíst.. Bohužel, právě proto se spousta těch nejlepších umělců pohybovalo na samém pokraji smrti hladem. Pak vznikli ministři kultury a počali umělce přikrmovat, v domnění, že když budou umělce přikrmovat, budou mít více kultury. A teď ta kacířská myšlenka. Opravdu tím vznikne více kultury nebo se spíše vyrojí více umělců, kteří spíš než potřebu sdělovat, mají potřebu se najíst?