Premiér Paroubek je čistým produktem demokracie: osobou bez názoru a postoje, jejíž činy jsou křišťálovým populismem, řízeny toliko průzkumy veřejného mínění, jichž je otrokem. Takže když si přečetl, že podle průzkumů je 62% české veřejnosti pro registrované partnertství homosexuálů, začal jednat.
Odpůrci registrovaného partnerství se totiž rekrutují ze dvou hlavních směrů. První semeniště tvoří lidé s omezeným společenským rozhledem (ne-li přímo inteligencí), kteří v podstatě ani nevědí o čem je řeč, ale proti buzerantům jsou jaksi z principu, chlap má mít ženskou a jakýpak copak. U nich je Paroubek zapsán tak dobře, že ho tento krok nemůže nikterak ohrozit. Sice ho nepochopí, ale sympatie neztratí, protože sice *ustoupil těm teploušům, ale podívej Máňo na toho mladého pana doktora Ratha, ten to vymete a bude ve zdravotnictví pořádek... *Druhou líheň představují křesťansko - konzervativní kruhy. Tam se Paroubek ani nemusí snažit, neboť tam mu sluchu nikdo nepopřeje, neb jejich příslušníci jsou pevně ukotveni v náručí křesťanských nebo (želbohu) občanských demokratů.
Podpora registrovaného partnerství tudíž pro Paroubka nepředstavuje žádné zvláštní riziko: buď si může být jist, že přízeň neztratí a nebo nemá co by ztratil. Naopak mu může tento krok, bude-li úspěšný, získat cenné body u liberálnější částí společnosti. Ve všeobecném marasmu české politické scény je místo i pro impulsivní rozhodnutí typu "je to všechno na jedno brdo, ale socialisti aspoň prosadili ten zákon". A tohle je cílová skupina, kde ČSSD obecně a Paroubek zejména potřebuje každý hlas.
Ve světle shora uvedených témat je poměrně jasné, proč Paroubek zakázal svým poslancům hlasovat proti přijetí zákona.
Relevantní odkazy: