Nahlédneme-li přes dým z odpálených silvestrovských rachejtlí do budoucnosti v podobě nadcházejícího volebního roku 2006, vidíme vyhlídky poněkud chmurné. Obecné přesvědčení je takové, že ve volbách do Poslanecké sněmovny ODS utrpí volební vítězství, ale nebude schopná sestavit vládu. Po několika nezdařených pokusech páně Topolánkových se pak vlády chopí koalice sociálních demokratů s komunisty, ať už pouze de facto nebo i s de iure posvěcením.

Jak jsem již byl pravil, vyhlídky venkoncem neradostné, tím spíše že s naší smečkou počítačů a vlčandou by emigrace byla poněkud komplikovaná.

Problém je, že česká politická scéna je poněkud ztuhlá. Nejpočetnějčí část voličů to už vzdala a k volbám nechodí vůbec. Částečně z přirozeného nezájmu, částečně ze znechucení. Dále pak zde máme zakopaná tvrdá jádra všech parlamentních stran a nerozhodné, o které se vede boj.

Momentálně v něm má navrch Paroubek, protože se jako první vrcholový politik v ČR spolehl na čirý a ničím nezakrývaný populismus. Správně odhadl, že dávat štítivě ruce pryč od komunistů je možná správné vznešené z hlediska vyššího principu mravního, ale dosti netaktické. Zejména pokud druhá nejsilnější strana je váš třídní nepřítel. Váš koaliční potenciál se tudíž omezuje na KDU-ČSL, na kterou se můžete spolehnout jenom v tom že vás podrazí jakmile se jí to bude zdát výhodné a politickou mrtvolu US, kterou je sice možno občas používat jako zástěrku, ale k ničemu jinému se nehodí. Přes halasné proklamace že „s komunisty se nemluví“ si to většina národa nemyslí – což je pochopitelné, jestliže jde o stranu s bezmála 20% volebních hlasů.

Ač bych si ho přál, příliš nevěřím v zázračné vzkříšení ODS, které by jí umožnilo aby její volební vítězství nebylo vítězstvým Pyrrhovým. Myslím si však, že kromě obvykle uváděných parametrů (jako například staré a neakční tváře ve vedení) zde hraje roli i to, že stranu tvoří lidé. A ti nutně nemusejí chtít vládnout. Pozice ODS je – a pravděpodobně zůstane – velice silná. Dost silná na to, aby si její lidé přišli na své. Ač nebudou přímo vládnout, budou důležití a vlivové skupiny budou stát o jejich přízeň, což jim zajistí pohodlný život. Kromě toho, život v opozici je pohodlnější, zejména pokud je alternativou ve vládě provedení reforem sice životně nutných, ale velice nepopulárních.

Paroubka vynesl na výsluní čistý populismus. A existuje pouze jeden člověk, který mu v této věci může konkurovat, a tím je Vladimír Železný. Ač na následky jeho působení můžeme mít různé názory, nelze popřít, že mu zatím všechno vyšlo. Sice riskuje, ale ze všech dosavadních soubojů vyšel posílen. I jeho politické angažmá bylo úspěšné – dostal se jak do Senátu, tak do Evropského parlamentu. Užívaje při tom obdobné zbraně jako Paroubek. Páně Železného nezávislí by se mohli stát černým koněm letošních voleb.

A tenhle kůň by mohl řádně zamíchat výsledkem volebního dostihu. Pokud jde o mne osobně, dám přednost pravicovému populistovi Železnému před levicovým populistou Paroubkem. Momentálně hlavním problémem pana doktora je probíhající trestní stíhání. Ač není problémem neřešitelným, nepochybně by elegantně zmizel, kdyby se páně Železného strana stala jazýčkem na vahách, který drží u moci vládnoucí pravicovou koalici.

Historie nás poučila, že předvídání budoucnosti jest oborem sice populárním, leč nikoliv právě úspěšným. Mnou popsaný scénář považuji za možný a ve vlastním zájmu doufám, že bude alespoň částečně úspěšný.

Pro jistotu ale začnu zjišťovat, jak se různé země světa staví k importu československých vlčáků.