V jedničkové verzi ASP.NET byl vývoj webových aplikací sice zcela jiný než v ASP 3.0, ale zároveň celkem snadno pochopitelný: veškerý back-endový kód se zkompiloval do jedné dynamické knihovny a předmětné DLLko se nakopírovalo na web server, spolu s ASPX soubory, které obsahovaly HTML kód a definice server controls.

V případě ASP.NET 2.0 je situace poněkud složitější. Standardně máte na výběr ze třech možností:

XCopy Deployment - na server nahráváte kompletní zdrojový kód (ASPX i VB/CS soubory, tak jak je píšete). ASP.NET runtime si je při prvním požadavku zkompiluje a drží si je zkompilované v cache, dokud se aplikace nerestartuje, nebo dokud se zdrojové soubory nezmění. Tento postup se nejčastěji využívá při vývoji (v tomto režimu běží aplikace ve vývojovém serveru který je součástí VS/VWD 2005). Toto je také jediný model, který můžete nativně použít, pokud nemáte VS 2005, ale jenom Visual Web Developer Express.

Publishing - site updateable. Pokud z menu ve Visual Studiu zvolíte Publish Web Site a zaškrtnete allow this site to be updateable, provede se v podstatě to, co je popsáno o odstavec výše, ale najednou. Na server pak naráváte hromádku DLLek (zjednodušeně řečeno: pro každou stránku jedno) a ASPX souborů. Tento model se v zásadě podobá chování z verze 1.x, pouze výsledkem není jedna knihovna, ale celé jejich stádečko.

Při běhu aplikace pak dojde ke zvláštnímu stavu, kdy je část kódu (to, co jste napsali vy) k dispozici ve zkompilované podobě. Druhá část (reprezentace serverových ovládacích prvků) se pak generuje dynamicky podle ASPX souboru. To je důvod, proč je v definici backendových tgříd pro stránky uvedeno klíčové slovo partial class - třída je rozdělená, půlka se generuje dynamicky za běhu, druhá je už zkompilovaná.

Publishing - not updateable. Pokud ve stejném dialogu zrušíte zaškrtnutí pole allow this site to be updateable, situace se razantně změní. Celá aplikace, včetně HTML kódu se zkompiluje do dynamických knihoven. Výsledkem publikace jsou sice i ASPX soubory, ale jsou prázdné. Z hlediska .NET Frameworku nemají význam a můžete je smazat (mohou ale, při určitém nastavení, mít význam pro Internet Information Services).

Web Application Projects

Pokud vám výše popsané chování nevyhovuje, případně se vám nelíbí, že VS 2005 přisupuje k webovým projektům stylem "co projekt, to adresář" a zahrne do projektu vše, co v dané složce vidí, připravil pro vás Microsoft Web Application Projects (WAP). To je doplněk do VS 2005, který vám umožní vyvíjet i v nové verzi projekty "postaru". Součástí projektu bude jen to, co do něj explicitně zahrnete a výsledkem bude jedna DLL knihovna.

WAP můžete ocenit též v případě, že chcete snadno zmigrovat webovou aplikaci napsanou v .NET 1.x pod aktuální verzi 2.0. Pokud se tímto typem projektů chcete obšírněji zabývat, doporučuji vám prostudovat si stránku s příklady a tutoriály, kterou provozuje můj oblíbenec Scott Guthrie.

Web Deployment Projects

Pokud vám nový přístup k webovým projektům vyhovuje, ale chtěli byste mít větší kontrolu nad procesem nasazení aplikací, neměl by vaší pozornosti uniknout jiný doplněk: Web Deployment Projects (WDP). Tento nástroj vám umožní podrobně nastavovat, v jaké podobě se bude vyskytovat zkompilovaný kód. Můžete vygenerovat jednu DLL pro celou aplikaci, pro každou stránku, podle adresářů... Jedná se v zásadě o schopnější náhradu výše zmiňované funkce publish web site.

Pro pořádek jenom připomínám, že všechny zde popsané nástroje se instalují pouze na vývojovou stanici, kde je Visual Studio. Na serveru pro WAP nebo WDP žádnou speciální podporu nepotřebujete,