Jednou z nejlepších věcí na programování je, že se člověk pořád učí něco nového. Jednou z nejhorších věcí na programování je, že si přitom uvědomuje, jak strašné věci psal ještě před pár měsíci - obzvláště je-li nucen je osobně používat. U mne takové stavy nastávají pravidelně šest až osm měsíců po napsání nového webu. Za tu dobu se naučím pár nových triků, objeví se nové verze použitých komponent... Něco jde upravit snadno, něco vyžaduje hlubší zásah, něco holt kompletní změnu architektury.

V takovém okamžiku začínám trousit poznámky typu "měl bych napsat novou verzi Nemesis". Moje přítelkyně zpočátku tyto poznámky přechází mlčením, posléze podrážděně vrčí a připomíná, že bych taky mohl někomu prodat tu starou. V okamžiku kdy se mnou přestává být k vydržení a sedím u svého počítače a zuřivě do něj buším, výhružně hartusí: "že ty zase píšeš nějaký systém?!" Přičemž to poslední slovo obvykle vyslovuje s takovým odporem, jako by se jednalo o nějaký výjimečně ohavný formulář něčeho, co žije pod kamenem. Provinile přikyvuji a kladu takové otázky jako "jak fungují delete triggery v SQL" a podobně.

Jedno z těchto obtížných období našeho vztahu nastalo před několika týdny a skončilo před několika minutami. Na světě je nová - v pořadí již sedmá - verze publikačního systému Nemesis, na kterém běží tento web.

Nová verze samozřejmě znamená též nové chyby. Snažil jsem se zkonfigurovat web tak, aby mi poslal zprávu, dostane-li se do úzkých, ale pokud by se choval nějak divně, napište mi prosím zprávu do komentářů nebo e-mailem.

No a se mnou bude zase na půl roku k vydržení ;-)