Zítra ráno se mimořádně sejde vláda, aby vyhlásila státní smutek za zemřelého Václava Havla. Stát může smutnit, už tak dělá spoustu věcí, se kterými nesouhlasím a pokládám je za škodlivé.
Václav Havel byl zosobněním salonního levičáctví. Lidí, "kteří to myslí dobře" a hlásají své vize ex cathedra. Činí tak s morální nadřazeností, danou jistotou, že jejich myšlenky nikdy nebudou realizovány a že za ně nikdy nebudou muset nést zodpovědnost.
Václav Havel byl posvátnou krávou, nedotknutelným symbolem, jímž se mohl bez obav zaštítit každý, kdo potřeboval bezpečné krytí pro vznešené záměry, které ovšem nesnesou kritické zkoumání v denním světle.
Václav Havel byl užitečný jako nepřehlédnutelný důkaz mé životní zásady, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.
Václav Havel byl člověkem striktních morálních zásad, u kterých ovšem nikdy nedopustil, aby stály mezi ním a jeho osobním prospěchem a pohodlím.
Václav Havel si v mých očích nezaslouží úctu, ale opovržení.