Říká se, že občanský zákoník je kodexem, který nás provází od narození až do smrti. Není to pravda. Jeho působnost je ještě mnohem širší, protože řeší náš život už od početí a až do vypořádání dědictví. Je to jeden ze základních zákonů tohoto státu, pro praktický život a svými bezprostředními důsledky možná podstatnější, než Ústava s Listinou základních lidských práv dohromady. Ten současný platí od února roku 1964 a zažil za to necelé půl století víc novelizací, než já teplých večeří. Hnidopich by mohl namítnout, že má patnáct let náskok, ale tuto námitku si dovolím odmítnout, protože první novely se dočkal až tři roky po mém narození.

Od prvního ledna začne platit nová verze tohoto zákona, která se ovšem netěší velké přízni v odborných právnických kruzích. Výhrady k NOZ lze shrnout do zhruba následujících bodů:

Jsou i tací, kteří za tím vidí vyloženě zlý úmysl. Například JUDr. Klára Samková napsala v září pro časopis Soudcovské unie článek, který by se dal stručně shrnout takto: smyslem práva obecně je napomáhat komunikaci mezi lidmi. Umožnit stanovením jednotných a pro všechny závazných pravidel nějakou „nosnou vlnu“, na které může fungovat i spolupráce mezi osobami, které se navzájem neznají. Nový občanský zákoník tuto roli neplní, protože je nesrozumitelný a způsobí chaos. Takový efekt je ze strany politických elit, které NOZ prosazují, vyvolán zcela záměrně, aby byla rozvrácena soudní moc. Aby ji přešly samosprávné choutky a obecně měla spoustu práce s uměle vyvolanými problémy a neměla energii řešit prohřešky současné politické a ekonomické vládnoucí garnitury.

S tímto názorem – a valnou částí kritiky shora uvedené – hluboce nesouhlasím. Na první pohled asi nedává smysl, abych se já vyjadřoval k novému občanskému zákoníku, protože k tomu nedisponuji žádnou formální kvalifikací, jsem programátor, ne právník. Nicméně právo je obor, který zcela zásadně ovlivňuje životy všech občanů. Cílovou skupinou zákonů, a zvláště pak těch základních, nejsou jednom soudci a advokáti, ale i prostý občan, který si ani neuvědomuje, že kupní smlouvu podle ObčZ uzavírá i tehdy, když si koupí ke svačině tři housky.

Zlepší NOZ komunikaci mezi lidmi?

Kontinentální právo, které je obecně založené na psaných zákonech a nikoliv soudních precedentech má jednu zásadní výhodu: alespoň teoreticky stačí si přečíst zákon a člověk ví, na čem je. Nicméně současný stav, kdy záleží na textu zákona, padesáti sedmi novel platných pro danou část v daném okamžiku, rozhodnutích nadřízených soudů (která v některých případech i v našem systému mohou mít precedenční efekt) a nikde nepsané praxi, tuto výhodu značně eliminuje.

Bude nový občanský zákoník pro laickou veřejnost srozumitelnější, než současný stav? Upřímně řečeno, funkční gramotnost velké části populace je tak nízká, že jakkoliv napsaný právní text pro ni bude srozumitelný zhruba stejně, jako kdyby byl v mandarínské čínštině. Pro ten zbytek, myslím si, že NOZ je minimálně stejně srozumitelný, jako současná úprava.

Ano, je obludně velký. To lze vzhledem k rozsahu tématu očekávat a v tomto směru se nic zásadního nezměnilo. Pořád je stručnější, než současný občanský zákoník se všemi na něj navázanými zvláštními zákony, které nahrazuje.

Ano, obsahuje pár divných pojmů, zavátých sem odkudsi z tereziánských dob. Nicméně výprosy, pachty a služebnosti jsou pro všechny praktické účely pro běžného smrtelníka stejně divné, jako právo podzástavní, poukazníci, narovnání a výhrady vlastnictví – což jsou pojmy, které právo používá i dnes. Ostatně, právní řády většiny okolních zemí podobné pojmy a z nich vycházející právní vztahy znají a používají, z českého práva vymizely právě v šedesátých letech, jako nevhodné pro novou socialistickou společnost.

Vnese chaos do řad lidu práva?

Dalším častým argumentem je, že právní profesionálové budou takto razantní změnou uvrženi ve zmatek a chaos. Můj názor? Pokud budou, tak si to zaslouží.

V jiných oborech lidské činnosti dochází ke stejně razantním změnám stejně často a možná ještě častěji. V roce 1964 byly počítače ještě dřevěné a šlapací. Jenom za oněch patnáct let, co se vývojem software zaobírám profesionálně, došlo k tolika zcela zásadním změnám! Tolikrát se v mém oboru svět obrátil naruby a zase zpátky a všichni jsme se s tím museli a dokázali v rámci našich profesionálních schopností vyrovnat.

Řada lidských oborů je poněkud méně turbulentních, ale se změnami, a to mnohdy zcela převratnými, se musejí vyrovnat všichni, od elektrikářů, přes lékaře, kopáče výkopů až po prosté pobíječe much, neboť i oni se museli vyrovnat s novými modely plácaček a nástupem insekticidů. Navíc neplatí, že by zrovna právo bylo oázou klidu, stability a neměnnosti, jejíž stojaté vody brutálně rozčeří teprve cihla v podobě nového občanského zákoníku.

Nový občanský zákoník hrozí tím, že soudci budou muset skutečně soudit, posuzovat meritum věci a o něčem rozhodovat. To je věc, které se české soudy často brání zuby nehty, takže velká část sporů je "rozhodnuta" čistě formálně, na základě extrémního jazykového výkladu textu zákona, což nesvědčí nikomu. Jestliže řada soudců v souvislosti s NOZ uvažuje o ukončení kariéry, jak tvrdí prezident Soudcovské unie, tak je to možná dobře. Pokud nejsou schopni se přizpůsobit změně jednoho – byť důležitého – zákona, je to jenom důkaz toho, že nejsou schopni se přizpůsobit mnohem dramatičtějším změnám společnosti jako takové.

A že nebude mít kdo rozhodovat a že soudy budou zahlcené (čti: ještě zahlcenější, než dosud)? Snad je lépe, aby spor nerozhodoval nikdo, než aby jej rozhodoval někdo s tak omezenou schopností pochopení. V nejhorším můžeme situaci vyřešit tím, že se spory budou rozhodovat tak, že státem jmenovaný úředník hodí mincí; pokud padne orel, vyhrála strana žalovaná, pokud panna, vítězství připadne žalujícímu. Jak tak poslední dobou vidím výsledky činnosti našich soudů, bylo by to rychlejší, jednodušší a nejspíš spravedlivější.

Hrozí současným elitám opravdu takové nebezpečí?

Závěr článku obviňuje současné politiky z toho, že účelem prosazení NOZ je zajistit si vzniklým chaosem vlastní bezpečnost.

Ale já nemám pocit, že by ze současná situace byla z pohledu těchto kruhů tak zoufalá a kritická. Nevšiml jsem si, že by rychlé, efektivní a nezávislé soudy ohrožovaly pohodlí, majetky a svobodu našich politických i ekonomických vládců a bylo by nutné je pohřbít pod horou čerstvě vykroužených paragrafů. Ano, je pár exemplárních případů typu Rath nebo Nagyová, ale dojem z nich je dosti rozpačitý a čím dál tím víc to vypadá spíš jako demonstrace (neexistující) síly, než co jiného. Kromě toho, trestní a občanská agenda je u soudů oddělená.

Nedokážu fundovaně posoudit právní úroveň současného občanského kodexu. Ale mnohokrát jsem se ve své praxi setkal se starým, dlouhá léta pečlivě udržovaným a záplatovaným systémem, který drží pohromadě jenom nekonečnou slitovností boží, silou zvyku, lepící páskou a místy žvýkačkou, nalepenou in articulo necessitatis zoufalým údržbářem.

Jedinou pomocí v takovém případě je s mohutným povzdechem takový systém odstavit a napsat znovu. U informačních systémů se za vhodnou periodu považuje pět až deset let. Proč by to v právu nemohlo být padesát?