Vytvořit funkční a bezpečný kryptosystém z kryptografických primitiv je dosti komplikované. Proto ASP.NET obsahuje možnost jak zašifrovat a digitálně podepsat data pomocí dvou jednoduchých metod, na kterých v podstatě není co zkazit.

Co jsou machine keys

ASP.NET interně využívá algoritmy pro šifrování a elektronické podepisování na řadě míst. Například pro ochranu ViewState a ControlState nebo autentizačních ticketů pro Forms Authentication. Ve výchozím nastavení platí, že se chráněná data zašifrují symetrickým algoritmem AES a poté digitálně podepíší pomocí HMACSHA256. Klíče pro šifrování a podepisování jsou ve výchozím nastavení generovány náhodně, pro každou aplikaci zvlášť.

V praxi je často rozumné nenechat generování klíčů na hostujícím serveru. Toto nastavení dělá neplechu při nasazení na webovou farmu nebo při migraci webu na jiný server. Pokud se klíč přegeneruje, nebudete schopni ověřit a dešifrovat nic, co bylo podepsáno a zašifrováno starým klíčem. Klíče můžete nastavit i staticky v souboru web.config, v sekci system.web/machineKey a z výše uvedených důvodů vám důrazně doporučuji tak učinit.

Generování klíčů není úplně triviální: klíče musí být generovány kryptograficky bezpečným pseudonáhodným generátorem, správně zakódovány a mít patřičnou délku. Abych si usnadnil život, před lety jsem na to napsal a veřejně provozuji utilitku, kterou najdete na http://chaos.aspnet.cz/ (její zdrojové kódy jsou ke stažení pod záložkou About). Proč používat tu mou, když jsou jich na světě desítky? Všechny ostatní generátory, které jsem našel (minimálně v době psaní toho mého) zastydly v roce 2005 a ASP.NET 2.0. Novější runtime 4.0 přinesl podporu kvalitnějších algoritmů a delších klíčů, které moje utilita podporuje (a jsou přednastavené jako výchozí).

Jak je jednoduše využít?

Po dlouhou dobu se machine keys používaly jenom pro infrastrukturu ASP.NET a neexistovalo žádné API, které by programátorům umožnilo využívat je ve vlastním kódu. To se změnilo s příchodem verze 4.0, kdy se objevila třída System.Web.Security.MachineKey a její metody Encode a Decode. Ty nicméně nepoužívejte, protože při nesprávném použití mohou představovat bezpečnostní riziko – ostatně, jsou označeny jako Obsolete. S příchodem verze 4.5 přibyly nové a dost blbuvzdorné metody Protect a Unprotect, o nichž bude řeč v následujícím textu.

Zašifrování a podepsání dat

K zašifrování a podepsání dat slouží metoda Protect. Ta má dva argumenty. Prvním je pole bajtů, které má "ochránit". Druhé je pole stringů, které obsahuje jedem nebo více "účelů". U těch se zastavíme podrobněji.

Problém se staršími metodami Encode a Decode byl v tom, že prostě vzaly data a zašifrovaly/podepsaly je prostřednictvím klíče, který byl v konfiguraci. Tentýž klíč se v aplikaci používal pro ochranu různých typů údajů. Pokud tedy útočník dokázal nechat zašifrovat jím vybraný text, bylo možné jej využít v jiné části aplikace, pro jiný účel. Metody Protect a Unprotect tedy nepoužívají přímo klíč z konfigurace, ale klíč z něj odvozený s použitím ještě nějaké další informace – kterou je právě onen "účel" (purpose). To je prostý string, na jehož obsahu příliš nezáleží, jenom musí být pro různé způsoby použití různý.

Metoda Protect pracuje s polem bajtů na vstupu a pole bajtů také vrací. Pokud tedy chcete ochránit například string, musíte ho převést na pole bajtů pomocí nějakého kódování (nejspíše pomocí UTF-8). Pokud vrácenou hodnotu potřebujete nějak rozumně předávat, nejspíše ji budete muset zakódovat, typicky pomocí Base64.

Dešifrování dat a ověření podpisu

Obrácený postup, tedy dešifrování a ověření podpisu, má na starosti metoda Unprotect. Její signatura je stejná, jako u Protect: na vstupu dostane pole bajtů, tedy šifrovaná data, a seznam "účelů", který musí být stejný, jako ten, s nímž byla data zašifrována. Pokud operace proběhne úspěšně, vrátí původní pole bajtů.

Pokud se data nepodaří dešifrovat, nebo pokud selže ověření podpisu, metoda vyhodí CryptographicException. Pokud se tak stane, je to způsobeno typicky následujícími důvody:

Ukázka použití

Ve svých aplikacích často potřebuji ochránit řetězec a ochráněná data předávat jako součást URL. Typicky například při ověřování platnosti e-mailové adresy nebo resetu hesla. Za tímto účelem jsem si vytvořil čtyři metody, které mi s tím pomáhají.

URL-safe Base64 kódování

Pro kódování binárních dat do textové podoby se vesměs používá kódování Base64. Pro práci s ním jsou v .NETu statické metody třídy System.Convert. Base64 abeceda nicméně obsahuje znaky "+" a "/", které jsou problematické z hlediska předávání dat v URL. Proto existuje takzvaná URL-safe varianta, kter jsou tyto znaky nahrazeny "-" a "_". Jako první jsem si tedy vytvořil pomocné metody, které provedou URL-save Base64 kódování a dekódování:

private static string ToUrlSafeBase64String(byte[] data) {
    if (data == null) throw new ArgumentNullException("data");

var r = Convert.ToBase64String(data);
r = r.Replace('+', '-');
r = r.Replace('/', '_');
return r;



}


private static byte[] FromUrlSafeBase64String(string s) {
if (s == null) throw new ArgumentNullException("s");
if (string.IsNullOrWhiteSpace(s)) throw new ArgumentException("Value cannot be empty or whitespace only string.", "s");


s = s.Replace('-', '+');
s = s.Replace('_', '/');
return Convert.FromBase64String(s);



}

Práce s MachineKey

Jako poslední jsem si vytvořil dvě metody, které představují jednoduchý wrapper nad metodami Protect a Unprotect. Postarají se o kódování a dekódování vstupu a výstupu:

public static string ProtectString(string s, params string[] purposes) {
    if (s == null) throw new ArgumentNullException("s");
    if (string.IsNullOrWhiteSpace(s)) throw new ArgumentException("Value cannot be empty or whitespace only string.", "s");
    if (purposes == null) throw new ArgumentNullException("purposes");
    if (purposes.Length == 0) throw new ArgumentException("Value cannot be empty.", "purposes");
    if (purposes.Any(x => string.IsNullOrWhiteSpace(x))) throw new ArgumentException("List of porposes cannot contain null, empty or whitespace only values", "purposes");

// Convert string to UTF-8 byte array
var data = System.Text.Encoding.UTF8.GetBytes(s);

// Protect with machine key
data = MachineKey.Protect(data, purposes);

// Return encoded
return ToUrlSafeBase64String(data);



}


public static string UnprotectString(string s, params string[] purposes) {
if (s == null) throw new ArgumentNullException("s");
if (string.IsNullOrWhiteSpace(s)) throw new ArgumentException("Value cannot be empty or whitespace only string.", "s");
if (purposes == null) throw new ArgumentNullException("purposes");
if (purposes.Length == 0) throw new ArgumentException("Value cannot be empty.", "purposes");
if (purposes.Any(x => string.IsNullOrWhiteSpace(x))) throw new ArgumentException("List of porposes cannot contain null, empty or whitespace only values", "purposes");


try {
    // Try to Base64 decode value
    var data = FromUrlSafeBase64String(s);

    // Try to unprotect
    data = MachineKey.Unprotect(data, purposes);

    // Return as UTF-8 string
    return System.Text.Encoding.UTF8.GetString(data);
}
catch (Exception) {
    // Something failed
    return null;
}



}

Metoda UnprotectString funguje tak, že v případě selhání (poškozená data apod.) nevyhodí výjimku, ale vrací null. To obecně nebývá dobrý nápad, ale pro můj konkrétní způsob použití to smysl dává. Ve vaší vlastní implementaci zvažte, zda to platí i pro váš případ.