Už jste někdy viděli otevřenou plechovku s červy? Je to hnus, ale stejně vás perverzní fascinace nutí, abyste se na to znovu a znovu podívali. Stejný vztah mám k tomu, co označuji za "lidovou typografii".
Inu, to je tak. Mějte člověka, jehož největším literárním výkonem byla slohová práce na téma "co jsem dělal o prázdninách" někdy na druhém stupni základní školy, rukou. Od té doby toho moc nenapsal a o nějaké typografii nikdy neslyšel.
Možná se doslechl, že když je potřeba něco v textu zdůraznit, užívá se tučného písma. Na psacím stroji nic takového nebylo, takže se psalo VERZÁLKAMI a používalo se podtrhávání. Nic jiného jsme k dispozici neměli.
Takže dotyčný sedne k Wordu a vyplodí leták, informující o montování měřičů tepla. A potřebuje zajistit, aby to opravdu nikdo nepřehlédl, protože taková montáž je přece záležitostí života a smrti. Jenomže co zdůraznit a jak?
Odpověď je jednoduchá: všechno. Všechno je přece strašně důležité, jinak by to tam nepsal. Takže většina textu je verzálkami, tučně a podtržená. A jenom absence barevného tisku na prastaré laserovce brání tomu, aby bylo všechno červené, protože takové důležité věci bývají.
Jako kdybych otevřel plechovku s červy.