Trendem při určování nových verzí je v současnosti sémantické verzování. To má význam zejména u knihoven a komponent, která jsou využívána v dalších aplikacích. V případě vývoje koncových aplikací nicméně může být lepší používat automatické generování verzí podle datumu.

První verze .NETu (<4.5) a Visual Studia měly tuto funkci vestavěnou. Stačilo ve specifikaci verze použít symbol hvězdičky (např. 1.0.*.*) a část verzování se vygenerovala automaticky podle systémového času.

To se změnilo v .NET Frameworku 4.5, který přinesl podporu výše zmíněného sémantického verzování. Před pěti lety jsem napsal článek popisující, jak na automatické verzování pomocí MS Build Community Tasks.

Automatické verzování v .NET Core

Chcete-li téhož efektu dosáhnout v .NET Core, je k dispozici mnohem jednodušší a elegantní řešení.

Verze projektu (případně jeho NuGet balíčku) se určuje pomocí elementu Version v .csproj souboru. Ten může obsahovat přímo text verze, např. 1.2.3 nebo 1.2.3-beta1 a podobně, v souladu se zásadami sémantického verzování.

Já nicméně v některých aplikacích dávám přednost verzování na základě aktuálního datumu a času komplilace. Např. verze zkompilovaná 7. 11. 2018 v 8:30 UTC bude mít číslo 2018.11.7.830 (doporučuji používat hodnoty v UTC, abyste se vyhnuli problémům s časovými pásmy a změnami času).

V .NET Core na to nepotřebujete žádnou zvláštní podporu nebo task, stačí do .csproj souboru zadat verzi takto:

<Version>$([System.DateTime]::UtcNow.ToString('yyyy.MM.dd.HHmm'))</Version>

Podobným způsobem můžete nakládat i s elementy AssemblyVersion a FileVersion, ale pokud je neuvedete, převezmou hodnotu z Version.

U každé assembly můžete určovat tři verze, přičemž hodnota každé z nich může být zcela jiná (ne že by to byl dobrý nápad):

V praxi je dobré s tím příliš nelaborovat, nastavit hodnotu jednotně ve Version a ta se pak použije pro všechny uvedené účely. K dispozici jsou též podrobnější informace o významu jednotlivých verzí přímo od Microsoftu.