Vyrostl jsem v reálném socialismu a jeho mytologii. Jako rituály kola roku jsme měli v zimě Vítězný únor, na jaře 1. 5. a 9. květen a na podzim VŘSR (v létě byly prázdniny, všichni odjeli na chaty a žádný komunistický svátek se nekonal). A když se zrovna žádný rituál nechystal, stejně se všudypřítomným symbolům vyhnout nedalo. Kde nebyly rudé hvězdy, tam byl srp a kladivo nebo politická hesla, v čele s proslulým "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak".
Jako sociopat přikládám symbolům zvláštní důležitost. Nebo spíše, jsou pro mne praktické. Jsem si vědom toho, že jim zvláštní důležitost obvykle přikládají ostatní lidé a my, kteří nejsme nadáni empatií, se jich můžeme rozumově chytit, když si to situace vyžádá, a nahradit tak nedostatek pocitového pochopení dané situace a zahrát tu správnou roli.
Pamatuju si, že na konci osmdesátých let těm symbolům a heslům nikdo žádnou zvláštní důležitost nepřipisoval. Možná to jinde bylo jinak, ale v mém okolí byly všechny komunistické symboly a rituály naprosto vyprázdněné. Byly bezduše mechanicky vykonávány, aby bylo božstvu učiněno zadost. Něco jako buddhistické modlitební mlýnky, v nichž má mantra óm mani padmé húm očišťovat prostým pohybem, jakkoliv bezmyšlenkovitým nebo dokonce umělým. Rudé hvězdy se staly součástí pozadí, dekorací. Adolf Loos by je nejspíš nazval ornamentem, naši současníci pak vizuálním smogem.
Představuji si, že nějak podobně na obyvatelstvo Protektorátu působily za války všudypřítomné hákové kříže, hesla věrnosti Říši a "V" jako "vítězství". Ostatně, minimálně tomu prvnímu symbolu jeho magie zůstala. Nevěděl jsem co to je, ale bylo mi imputováno, že je to něco špatného. Pamatuju si, jak jsem svastiku jako malý kreslil s mrazivým pocitem něčeho zakázaného a potom ji rychle "neutralizoval" tím, že jsem z ní udělal okýnko.
Komunistické symboly byly oficiálně svaté, ale vesměs ignorované. Důležitosti nabyly pouze v případě znesvěcení. Dnešní doba má jiné symboly a jiné rituály. Modlitební mlýnky se nezměnily, jenom jejich obsah. Tento projekt byl financován Evropskou unií z operačního programu... Ignorované jsou stejně.
Podobným symbolem je dneska téma holokaustu. Neustálým přežvykováním prázdných frází a formálních poklon se z něj stala další vyprázdněná politická konstanta. Při vhodných výročích se zatočí modlitebním mlýnkem, občas si někdo přivydělá nějakým pomníkem, vztyčeným po osmdesáti letech. Zajímavý být začne teprve ve chvíli znesvěcení.
Žlutá hvězda s nápisem "neočkovaný" je ve skutečnosti docela zajímavou a vtipnou politickou zkratkou. Jediným jejím problémem je, že se dotkla svatého symbolu, byť obvykle ignorovaného. Takže se museli pohoršeně ozvat jak ti, kdo si z tragédie židovského národa udělali živobytí, tak ti, kdo tak činí nejspíš z jakési zvrhlé verze smyslu pro povinnost.
Rudá nebo žlutá. Symboly zůstávají, jenom odstíny se mění.