"Co po jménu, Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně," lká třináctiletá Julie Kapuletová v Shakespearově hře. Tématu jmen psích jsem se na tomto blogu již věnoval a teď přišla řada na lidi. V různých kulturách se k lidským jménům přistupuje různě. Někde - zejména v anglosaských zemích - se má za to, že je každého věc, jak si chce říkat. Na pojmenování jsou omezení malá až žádná a je také extrémně snadné si jméno změnit. Například v UK k tomu stačí jednoduché prohlášení učiněné před dvěma svědky, i když někdy může být nezbytné ohlásit změnu soudu nebo na policii a zaplatit poplatek necelých padesát liber. Relativně striktní pravidla má naopak třeba Maďarsko, i když i tam se pravidla poslední dobou uvolňují.

Česká republika k tomu přistupuje tradičně českým způsobem: v teorii jsou pravidla velmi volná a zákon je nastavený rozumně. V praxi matriky často postupují protizákonně a svévolně, pokud jde o netradiční jména. Nicméně od 1. 6. 2024 platí nová směrnice ministerstva vnitra, která tuto svévoli výrazně omezuje a dává novou šanci lidem, kteří chtějí méně tradiční jméno buďto pro sebe nebo pro svého potomka.

Tento článek popisuje aktuální (10/2024) stav ohledně křestních jmen a zkušenosti, které jsem získal, když jsem si zvolil jako druhé křestní jméno Altair.

Jméno a příjmení v českém právu

České právo rozeznává jméno (obecně zvané často křestní jméno) a příjmení. Je pro ně podstatný zejména zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení, § 61 a následující. Hlavní omezení na jména klade § 62 odst. 1), když praví:

Do matriční knihy lze zapsat jakékoliv existující jméno, a to v správné pravopisné podobě. Nelze zapsat jména zkomolená. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o existenci jména nebo jeho správné podobě, je občan povinen předložit matričnímu úřadu odborné podklady od veřejné výzkumné instituce, jejímž předmětem činnosti je výzkum v oblasti jazykovědy, nebo znalecký posudek.

Toto ustanovení si začasté matriční úřady vykládaly tak, že pokud se jméno nenachází v knize "Jak se bude vaše dítě jmenovat" od Miloslavy Knappové, máte smůlu a musíte doručit znalecký posudek. Zábavné je, že v aktuálním seznamu znalců žádní znalci pro jazykovědu uvedeni nejsou, pouze specialisté na jména vietnamská a mongolská.

Nicméně od 1. 6. 2024 platí směrnice ministerstva vnitra č. j. MV-39911-9/VS-2024 ze dne 29. května 2024, k postupu matričního úřadu při zápisu jmen.

Podle ní ministerstvo vede seznam jmen. Lépe řečeno, vede seznamy celkem tři - seznam jmen mužských, ženských a rodově neutrálních. Jsou dostupné na webu MVČR a to v podobě typické pro elektronizaci české státní správy: jako hromada XLSX souborů v podobě zcela nevhodné pro jakoukoliv formu automatického zpracování. Navíc mezi seznamy není žádná logická souvstažnost. Například jméno Abel je uvedeno jako rodově neutrální a zároveň jako mužské - ale jako ženské nikoliv.

Pokud se vámi zvolené jméno nachází v ministerském seznamu, máte vyhráno -- matrika je povinna jej bez dalšího zapsat. Co když se jméno na whitelistu nenachází? Postup určuje čl. 2 shora citované směrnice:

  1. Matriční úřad zapíše za splnění podmínek uvedených v § 62 odst. 1 zákona o matrikách do matriční knihy jakékoli existující jméno.
  2. Matriční úřad zapíše bez dalšího do matriční knihy jméno uvedené v seznamu jmen, který vede Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“).
  3. Vznikne-li pochybnost o existenci jména nebo jeho správné pravopisné podobě, ověří matriční úřad jeho existenci nebo jeho správnou pravopisnou podobu prostřednictvím vhodných důkazních prostředků, kterými jsou zejména odborné publikace nebo dříve vydané znalecké posudky ke stejnému jménu. Matriční úřad ověří splnění podmínek podle zákona o matrikách i na základě důkazních prostředků předložených navrhovatelem zápisu jména. Důkazní prostředky si v případě trvání pochybností opatří i matriční úřad.
  4. Nebude-li možno ověřit existenci jména nebo jeho správnou pravopisnou podobu prostřednictvím důkazních prostředků podle odstavce 3, matriční úřad vyzve navrhovatele zápisu jména k předložení odborného podkladu od veřejné výzkumné instituce, jejímž předmětem činnosti je výzkum v oblasti jazykovědy, nebo znaleckého posudku.

Pozice občana je tady výrazně posílena, neboť:

Tímto způsobem došlo k výraznému omezení libovůle úřadu (konkrétního matrikáře či matrikářky) odmítnout nějaké jméno prostě protože se mu to nelíbí. Každé jeho rozhodnutí musí být odůvodněné a přezkoumatelné. Má-li tedy pochybnosti o existenci jména, nestačí bez dalšího říct, že má pochybnosti a hodit to na občana. Musí zdůvodnit, proč tyto pochybnosti má. Přezkoumatelnost pak znamená, že minimálně nadřízený orgán (a pokud možno i adresát rozhodnutí) musí pochopit, proč úřad rozhodl, jak rozhodl, musí být schopen replikovat jeho myšlenkové postupy.

Tato pravidla jsou stejná, bez ohledu na to, zda se jedná o zápis při narození nebo o pozdější změnu.

Jedno nebo dvě jména?

Podle českého práva může mít občan nejméně jedno, nejvýše dvě křestní jména. Typicky mívá jedno, třeba Jan Novák. Může mít i dvě, třeba Jan František Novák.

Pozor, některá jména mohou sestávat ze dvou slov, třeba Sofie Anna, Ana Maria nebo Thao My. Lze se tedy jmenovat třeba Ana Maria Sofie Anna Nováková. A pokud se někdo jmenuje Sofie Anna Nováková, nelze bez dalšího určit, má-li jména dvě anebo jenom jedno. Přidáme-li k tomu možnost užívat zdvojené příjmení např. po sňatku (viz § 70), je zcela legální plné jméno v duchu Ana Maria Sofie Anna Nováková Vopičková.

Pokud má občan jedno jméno, může se (podle § 62 odst 3) kdykoliv rozhodnout, že chce užívat jména dvě a druhé si zvolit, v souladu s výše uvedenými pravidly. Stačí k tomu učinit jednostranné prohlášení před kterýmkoliv matričním úřadem, což lze učinit i písemně. Neplatí se žádný správní poplatek (ale pozor, budete platit správní poplatek při výměně dokladů).

Jak na změnu jména

Zvolit si druhé křestní jméno je poměrně jednoduché a - při dodržení shora uvedených podmínek - má úřad relativně malé možnosti škodit. V případě, že by se jednalo o změnu jména nebo příjmení, je situace zcela jiná. Například pokud se vám nelíbí jméno, které vám dali rodiče a chcete se ho zbavit. Nebo pokud už máte dvě jména a chcete jedno vyměnit.

Změnou jména a příjmení se zabývá § 72 a následující. Základní pravidla jsou:

  1. Jméno, popřípadě jména, nebo příjmení, popřípadě více příjmení, která je fyzická osoba povinna užívat, lze změnit fyzické osobě pouze na základě její žádosti, případně žádosti jejích zákonných zástupců.
  2. Změna příjmení se povolí tehdy, jde-li o příjmení hanlivé, nebo směšné, nebo je-li pro to vážný důvod.
  3. Změna jména se nepovolí, žádá-li fyzická osoba mužského pohlaví o změnu na jméno ženské, nebo naopak, žádá-li o změnu jména na jméno neexistující, zkomolené nebo na jméno, které má žijící sourozenec společných rodičů. Vzniknou-li pochybnosti o existenci jména nebo jeho správné podobě, je žadatel povinen předložit matričnímu úřadu odborné podklady od veřejné výzkumné instituce, jejímž předmětem činnosti je výzkum v oblasti jazykovědy, nebo znalecký posudek.

Co z toho vyplývá:

Specifické postupy platí pro změny příjmení v souvislosti se sňatkem či rozvodem nebo se změnou pohlaví. Ty jsou nicméně mimo téma tohoto článku.

Jak na netradiční jména

Český zákon na jména klade dva zásadní požadavky:

  1. Musí to být jméno.
  2. Muži lze zapsat buďto jméno mužské nebo neutrální, ženě ženské nebo neutrální.

Chcete-li použít netradiční jméno, musíte především prokázat, že vámi zvolený řetězec znaků je jménem. Zákon tento pojem nijak nedefinuje (říká se tomu notorieta - je notoricky známo, co je to jméno), což je ale trochu potíž. Protože lze tvrdit, že cokoliv o čem prohlásím, že se tak někdo jmenuje, je jméno.

Podobně není definován třeba podpis -- a s odkazem na to, že podpis je cokoliv co za svůj podpis prohlásím, jsem nutil poštu, aby mi předávala úřední psaní na tři křížky nebo kresbu domečku.

Není navíc výslovně stanoveno, že se musí jednat o jméno skutečné osoby. Podle mého názoru je tedy možné se jmenovat třeba podle literární postavy. Syn jednoho mého kamaráda se jmenuje Geralt, ale nevylučuji že se tak jmenuje i nějaká skutečná osoba, nejenom literární zaklínač Andrzeje Sapkowského. Nikde není také explicitně řečeno, že se musí jednat o jméno lidské - zkuste někdo použít třeba Eclipse, Gavora nebo Ká a dejte mi vědět, jak jste dopadli. Dobrá zpráva je, že rozhodnete-li se svou dceru pojmenovat podle Pučálkovic žirafy (nebo kobyly mé kamarádky), budete to mít bez problémů -Amina se už na ministerském seznamu nachází.

Nejsnazší cestou k úspěchu je prokázat, že existuje (nebo někdy existovala) osoba příslušného pohlaví, která se jmenovala vaším zvoleným jménem. Že se jméno nenachází v ministerském manuskriptu není, jak už víme, překážkou. Ministerská vyhláška sice ukládá matričním úřadům, aby ministerstvu posílaly informace o nových jménech (tj. nově zapsaných jménech v seznamu), ale už neukládá ministerstvu povinnost všechna nová jména do seznamu zapsat, natož aby pro to stanovila nějakou lhůtu. Takže ani v zatím poslední verzi (k 30. 9. 2024) jméno Altair nenajdete. Ostatně, ani prvotní verze seznamu neobsahovala všechna existující jména českých občanů.

Nejjednodušší prokazování je, pokud se jedná o osobu veřejně známou, resp. takovou, jejíž existenci lze jednoduchým způsobem dohledat. Lapidárně řečeno: pokud má někdo stránku na Wikipedii, bude úřad jenom těžko srozumitelně a přezkoumatelně odůvodňovat své pochybnosti o jeho existenci a tedy i o jeho existenci jeho jména.

Tak tomu naštěstí bylo i v případě mého jména Altair. Byť jsem tedy musel zabroudit do vod pro mne zcela netypických, totiž do fotbalu. Jeho patrně nejznámějším nositelem byl jistý Altair Gomes de Figueiredo (* 1938, † 2019), brazilský fotbalový obránce, vítěz mistrovství světa ve fotbale v roce 1962. Posuneme-li se do současnosti, ve španělském klubu CD Torrijos působí nějaký Altair Reyes (* 1994). Jenom pro pořádek, v portugalštině se toto jméno používá jako mužské i jako ženské, existuje třeba známá herečka Altair Jarabo, ale k tomu se ještě dostaneme.

Toto jsem tedy uvedl do svého prohlášení, a pro jistotu jsem dodal:

Nepředpokládám tedy, že by v otázce existence jména Altair jako mužského jména byly nějaké pochybnosti. Pokud by tomu pak přece jenom bylo, může si důkazní prostředky matriční úřad opatřit triviálním způsobem sám, prostým vyhledáním shora uvedených osob ve veřejně dostupných zdrojích.

Úřad městské části Praha 7 se sice bránil srdnatě, ale nakonec kapituloval a oficiálně se tedy jmenuji tak, jak si neoficiálně říkám již cirka třicet let - Michal Altair Valášek.

Jeden můj kamarád pojal úmysl zvolit si jako druhé křestní jméno Wolf. To je jedno ze jmen, jehož absenci na ministerském seznamu nechápu, protože v německy mluvících zemích je relativně časté - třeba v Sasku se tak jmenuje jeden člověk z 214. Jako triviálně prokazatelná osoba tohoto jména mne napadá třeba Wolf Hoffmann, kytarista heavy metalové kapely Accept. Argumentoval bych tedy na jeho místě tímto způsobem.

Podle stejného mustru by tedy mělo být bez problémů možné použít jméno X AE A-XII, neboť tak se jmenuje nyní čtyřletý syn Elona Muska a informace o tom jsou triviálně dohledatelné. Původně se měl jmenovat X Æ A-12, ale kalifornský zákon neumožňuje použití znaků jiné než anglické abecedy a číslic. Český zákon takové explicitní omezení pro jména nemá, existuje pouze nařízení vlády č. 594/2006 Sb. o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, podle kterého se Æ přepisuje jako AE. Nicméně matriční záznam není informační systém státní správy a lze do něj zapsat i znaky jiné (§ 26 matričního zákona).

Prokážete-li existenci jména, je nutné prokázat ještě správné pohlaví. Proto jsem třeba herečku Altair Jarabo uvedl jenom obiter dictum, protože sice jsem Valášek, ale jenom jménem a dost nepopiratelně sameček, takže existence ženy s tímto jménem by mi nijak nepomohla. Nicméně použití jména jako ženského nebo mužského je hodně kulturně podmíněná záležitost a opět třeba v anglicky mluvících zemí se s tím nedělají velké štráchy. Andrea je u nás tradičně ženské jméno (je to ženská obdoba mužského jména Andrej, Ondřej), ale třeba v Itálii je to jméno mužské (cf. Andrea Bocelli). Naopak Eda je u nás jméno mužské (a navíc ještě původně hovorová forma jména Eduard), ale v Turecku nebo USA jde o jméno tradičně ženské. Nikde přitom není řečeno, že k dané kultuře musíte mít nějaký vztah.

Co když žádného slavného jmenovce nemáte? V tom případě bude skutečně třeba zanořit se do větší hloubky a získat buďto konkrétnější důkazy o existenci takové osoby (a to nejlépe oficiální, byť třeba jiného státu, jako třeba záznamy z historických sčítání lidu) anebo vyjádření odborníka na antroponomastiku, tedy nauku o lidských jménech.

Kdy bude mít svátek?

A jak je to s těmi kalendáři? Inu, na kalendáři z hlediska zákona vůbec nezáleží. Jmeniny jsou tradice, která se neslaví všude (ale nejedná se o vyloženě českou specialitu) a neexistuje žádný pevný, oficiální seznam.

Až do padesátých let minulého století byla v kalendářích uváděna křesťanská jména blahoslavených a svatých. V té době byla vnímána jako důležitější oslava světce, než-li jednotlivce, který byl podle něj pojmenován. Tato praxe se postupem času změnila a dnes již jmeniny slavíme jinak. Po nástupu Komunistické strany k moci se začalo systematicky potlačovat vše, co souviselo s církvemi. Dříve užívaný církevní kalendář byl v roce 1951 nahrazen občanským jmenným kalendářem. Zpočátku se v občanském kalendáři nacházelo několik křesťanských svátků, ale již po roce 1953 tam zůstaly trvale zachovány pouze svátky: Tři králové, Hromnice, Velikonoce, mistr Jan Hus, Památka zesnulých a Vánoční svátky.

Až do pádu komunismu určovala jmeniny v kalendáři Komise pro kalendárium v Obchodních tiskárnách Kolín. Tato komise byla řízena ministerstvy a byla velmi činorodá. Pouze 135 jmen se v kalendáři z roku 1989 nachází na stejném místě jako v kalendáři z roku 1951. Když po revoluci skončil monopol Obchodních tiskáren na tisk kalendářů a pro jmennou část nebyla vydána žádná závazná vyhláška či norma, neexistoval již nikdo, kdo by korigoval jednotné zveřejnění jmen ve všech kalendářích.

Viz Kalendáře Leona a Petr Esterkovi

Dnes tedy volba jmen a datumů k nim závisí zcela na libovůli autora kalendáře. Já jsem ve svém generátoru PDF kalendářů použil seznam z Wikipedie, ale jsou i jiné, viz výše uvedené stránky.

Vyberete-li si nějaké netradiční jméno, je slavení jmenin na vás. Můj syn Bert slaví svátek 23. 9. na Bertu, ale byly by i jiné možnosti. Altair v kalendáři také není, ale můžete mi popřát třeba v den koní. Jeho značnou výhodou je, že se jedná o svátek se dost nestálým datem. U nás se tradičně slaví poslední květnovou neděli, ale můžete mi popřát i v březnu, červnu, červenci, září, listopadu a prosinci.