Ačkoliv jsem před rokem prohlašoval, že mne na vodu už nikdo nikdy nedostane, potvrdila se pravdivost úsloví "nikdy neříkej nikdy". Po mém památném posledním místě v parkuru Mysh prohlásila cosi v tom smyslu, že koně je třeba prohnat a Valáška zejména a že další výlet na Vltavu je přesně tím ideálním prostředkem. Kdo jsem já, abych protestoval.
Letošní voda bude nepochybně památná. Jede to skupinka deseti lidí, kde hlavní spojovací článek tvoříme my (někteří z nich dokonce ani nejsou devianti, nevídáno!). Hlavním obveselením výpravy bude ovšem dvojice československých vlčáků: Esta Kanýčo a její psí kamarádka Apolo Sokolí oko. Pojedeme na raftech, v každém jedna vlčanda.
Po vodě se dneska přepravuje ledacos (ostatně, zástupce Společnosti pro přepravu ročních období vodní cestou bude na palubě), takže párek vlčáků, Vlka, plka, Mysh, koně a by Vltava zvládnout mohla ;-) V nejhorším lidi budou koukat na plovoucí ZOO!
Beru s sebou samozřejmě svůj Communicator a mám vyzkoušeno, že z něj mohu na weblog psát, můžete se tedy opět těšit na online reportáž, pokud živly dovolí.