Den začíná nadmíru roztomile: telefonát od daňového poradce, který mi naznačuje předběžnou výši daně z příjmu za loňský rok. Přijde mi vcelku přiměřená, pokud je to ovšem v lirách.
Následně přichází SMSka od člověka, se kterým jsem se měl sejít (a se kterým se vzájemně míjíme už dost dlouho), že pro akutní nachcípanost schůzku odkládá. Podobný důvod uvádí jiný člověk, který mi měl vrátit projektor.
Zjišťuji, že jeden z mých serverů (SPIRIT, běží na něm i tento weblog) neodpovídá. Restart nepomáhá, diagnóza na dálku zní chcíplá základní deska. Po zapnutí se sice roztočí větráky a disky, ale to je asi tak všechno. Zajišťuji dopravu k sobě a běžím koupit novou základní desku a pro jistotu i procesor.
Ledva se vrátím, po restartu nenabíhá další server. Naštěstí vývojový, co mám pod stolem. Rychlá prohlídka odhalí vypadlý jumper.
Dostávám na stůl Spirita a prohlídka potvrzuje informace sdělené po telefonu: chcíplá základní deska - nereaguje ani na situace typu chybějící paměť nebo grafická karta. Vymontovávám ji a instaluji novou. Po prvním cvičném zapnutí je situace úplně stejná. Dochází mi, že v zásadě může být vadný jenom zdroj - a taky že ano. Takže zase všechno montuji zpátky, jenom zdroj je jiný.
To celé prošpikováno telefonáty zákazníků v rozličném stádiu naštvanosti.
Před půlnocí je vše připraveno a objednávám Messengera, aby dopravil server zpět na místo. Za necelou hodinku volá operátorka jestli tu objednávku myslím vážně, že takhle v noci je lepší to potvrdit telefonicky, nejen zadat přes Internet, protože od jedenácti hodin je systém na přítomnost nové objednávky neupozorní (sic!). Poznámky toho typu, že by to bylo třeba vhodné někam napsat, nebo ještě lépe upravit systém tak aby s tím počítal, po ní sklouzávají jako voda kačeně po peří.
Teď všechno funguje. Beru Pratchetta a kácím se do pelechu. Opovažte se mne vzbudit před druhou!