Na Asku se mne někdo zeptal, co už nikdy v životě neudělám. Takových věcí je hodně, ale k jedné se váže zajímavá historka, o kterou se s vámi chci podělit. Už nikdy v životě nevylezu na petřínskou rozhlednu.
Mám strach z výšek. Trochu se zdráhám to označit za fóbii, protože to není vyloženě paralyzující, ale je to hodně, hodně nepříjemné.
A taky mám kamaráda, říkejme mu třeba Honza. Honza je, stejně jako já, úchyl - sadomasochista. A dal se dohromady s dívčinou, subinkou, sama se označuje za otrokyni. A vymyslel si, že chce, aby mu složila otrocký slib věrnosti, nahá, na vrcholku petřínské rozhledny. A obrátil se na mne, abych tomuto slavnostnímu aktu byl přítomen coby svědek a abych ho vyfotografoval.
Byl jsem na vážkách, vědom si svého strachu z výšek. Nicméně ověřil jsem si, že petřínská rozhledna je nahoře uzavřená, že se tam jede výtahem a to mi nevadí. Vadí mi otevřené plošiny, otevřená schodiště, žebříky a podobné věci. Takže jsem souhlasil a společnými silami jsme se vydali na Petřín.
Těsně před zavírací dobou jsme vyjeli výtahem nahoru v naději, že kolem nikdo nebude. Ale pořád se tam někdo motal. Udeřila zavírací hodina, zaměstnanec vyjel výtahem nahoru s tím, že vyžene poslední návštěvníky a atrakci zavře. Honza ho ukecal, aby nás nechal chvilku nahoře samotné. Dívčina ze sebe svlékla již tak dosti úsporné šatečky, poklekla, složila slib, já jsem jí u toho vyfotil, všechno skvělé.
Jenomže dolů jsme museli pěšky. Netušil jsem, že personál nechává výtah nahoře a poslední skupinka jde pěšky po otevřeném schodišti. Obávám se, že jsem Honzovi a jeho otrokyni poněkud zkazil romantickou náladu, protože jsem se křečovitě držel zábradlí, důsledně koukal jenom pod nohy a abych zabavil mozek, vykládal jsem jim cosi o kryptografických detailech implementace funkce Secure Boot ve Windows 8, které tehdy byly čerstvou novinkou.
Na petřínskou rozhlednu už nikdy nepolezu. Rozhodně ne těsně před zavíračkou.
Důvod, proč Honza trval na slibu na tak zvláštním místě je, že je to stavba viditelná z půlky Prahy. A že prý pokaždé, když se na ni jeho otrokyně podívá, vzpomene si na svůj slib. Jestli to funguje na ni, to nevím; ale na mne to rozhodně zabírá i po víc než pěti letech. Pokaždé když vidím petřínskou rozhlednu, mám chuť Honzu zaškrtit.