Aplikace eRouška je založena na Exposure Notification API. To je API od Apple a Google, které řeší komunikaci zařízení přes Bluetooth. Nad ním postavené aplikace jenom nastavují pravidla pro vyhodnocení kontaktů. Vše vychází z předpokladu, že na základě síly Bluetooth signálu lze vypočítat vzdálenost dvou zařízení a tedy i uživatelů. To výborně funguje teoreticky a v laboratorních podmínkách. V reálném světě to ale funguje podstatně hůře.
Rubrika Politika
Podle mého profesionálního názoru v této chvíli instalace eRoušky nepředstavuje významné riziko ohrožení uživatele, ale ani mu nepřinese žádná významná pozitiva. Do budoucna však přináší potenciální ohrožení a zároveň není pravděpodobné, že by přinesla pozitiva. Navíc informace o setkání s nakaženým má téměř nulovou hodnotu a spoléhat na ni je nezodpovědné.
Ukazuje se, že pro stát i v krizové situaci a s podporou českých technologických firem platí nesmrtelná věta někdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina: Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy.
Jakou hodnotu má informace "v blíže neurčené době jste se možná vyskytovali poblíž blíže neurčeného nakaženého" s pětinovou šancí, že je falešná? Jaká je očekávaná reakce? Půjdete si na základě takové zprávy stoupnout do několikahodinové fronty na testování, které si budete muset nejspíš sami zaplatit?
Ještě jednou o elektronických volbách. Poněkud stručněji a aktuálněji. Nedokážeme vytvořit distanční systém, který by měl vlastnosti toho současného papírového. Pokud bychom měli zavádět elektronické nebo korespondenční hlasování, nejedná se o technikálii, ale o změnu principiální, měnící parametry voleb.
Obsáhlý článek o elektronických volbách jsme s Vladimírem Smejkalem a Jindřichem Kodlem napsali před devíti lety, vyšel v DSM v roce 2011. Ačkoliv se od té doby dost změnilo, myšlenky v něm vyjádřené jsou platné stále. Vzhledem k tomu, že se nyní začíná o elektronizaci voleb znovu mluvit, se souhlasem spoluautorů jej (v původní podobě) vydávám znovu.
V českém veřejném diskursu jsme zvyklí na ledacos. Ovšem prohlášení náměstka ministra zdravotnictví Prymuly, který nás vyzývá k návratu ke klanovým společenstvím, je šílené v takové míře, že vzbudilo podiv i u nás. Lidé prý mají do budoucna žít v menších komunitách, že se budou stýkat tři rodiny a "další komunikace moc nebude". Dokud se nevzdáme havlovského mýtu "nepolitické politiky", lepší to nebude.
Na svépomocné výrobě roušek či štítů je pozitivní jediná věc: národ se zabaví a neškodí. Ostatně, to věděli dozorci v kriminálech odjakživa, že když vězně pořádně zaměstnají - byť by měli jenom vozit v kolečku písek z jedné hromady na druhou - nebudou mít čas a energii na rebelování.
Ve státní správě koluje takové rčení: není nad dobrý požár. Pokud někde dojde k ohni, je neuvěřitelné, jak moc užitečného majetku a neužitečných spisů a dokumentů bylo v nedávné době do příslušného objektu přesunuto. České úřednictvo dosud se slzou v oku vzpomíná na rozsáhlé povodně, které před lety postihly republiku. Koronavirus je úkaz z přesně stejné kategorie.
Třicet let od Velké Listopadové Sametové Revoluce. Ne, nebojte se, nebudu vás oblažovat vzpomínkami na to, jak jsem na Národní třídě prožíval sedmnáctý listopad. Kdyby už jenom protože mi v té době bylo deset, prd jsem tomu rozuměl a bydlel jsem v Karlových Varech kde Národní ulici sice je, ale je to spíš nevýznamná ulička na periferii než třída. Bude řeč o tom, jak se z veřejného diskursu vytrácí slovo svoboda.